BYTOSTNÁ SETKÁNÍ Lucie Soboda

Vystudovala uměleckou školu sklářskou v Železném Brodě obor šperk. Dále jí cesty vedly klikatě všude možně, ale nakonec její nejdelší kariéra byla v oboru cestovního ruchu, v pozici hotelové manažerky.

Osud to kvalitně uvařil tak, že se tak jak už to bývá, skrze emoční propad dostala v roce 2007 zpět k tvorbě. Malovala po večerech a v brzkých ranních hodinách, protože se pro ní tvorba začala stávat BYTOSTNÝM NUTKÁNÍM a den bez štětce byl jako den bez kousku čokolády :-D.

Přeskočíme životní turbulence, protože ty máme všichni a nejsme na této krásný planetě, aby jsme si nonstop stěžovali. V roce 2016 Lucie nadobro hotel opustila a vrhla se z jistot do duhové stupnice barev a od té doby dělá čest svému příjmení.

Zdroj inspirace čerpá Lucie z mnoha směru, občas je to koktejl – mix inspirace přírodou a emoční prů-jezdy, anebo čistá esence jako jen pouhý pohled na kytky na zahradě, které jí zabarví plátno tulipány, nebo suchý popraskaný bahno, led na jezeře…matka příroda, studna to nevyčerpatelná.

Inspirací ale mohou být ale i mezilidské vztahy, záleží, kam to Lucii momentálně emočně „prskne“.

Lucie doposavad vystavovala hlavně v zahraničí, její obrazy jsou v soukromých sbírkách po celém světě, ale i zde v Čechách.

Lucie o své tvorbě:
„Svoji aktuální tvorbu považuji za prostředek komunikace v barvách. Zbavená ostychu, otevřená jakémukoli impulzu se chopit odstínů, provézt zdánlivě absurdní a nelogické tahy štětcem, vrhnout barvu , prskat, stříkat, jemnit a šimrat v závěrečném ladění. Během procesu se tak stávám přímým pozorovatelem pohybu barev, to jak se potkávají, komunikují, hrají si, mazlí se, proplétají …přichází a odchází. Neexistuje odstín, který by vytěsnil jiný, barvy jsou jako komunita, která mi dotváří pohled na svět. Na svět v respektu a přijetí, bez arogance a odsuzování.